Od kostela ke kostelu aneb putování po Vysoké cestě

  • Fyzická náročnost: Lehké
  • Časová náročnost: do 60 min
  • Občerstvení: Cestou minete dvě restaurace a dva obchody s potravinami. Pokud je však horký a slunečný den, doporučujeme s sebou plavky, deku, případně láhev s vodou :-)
  • Vhodné pro vozíčkáře: Ano

V Manětíně naleznete dva kostely. Ten na náměstí je zasvěcen svatému Janu Křtiteli, druhý za městem svaté Barboře. Ten první, nově omítnutý, slouží k bohoslužbám, ale konají se tam také koncerty nebo křtiny. Svatá Barbora za městem bývala kdysi oblíbeným poutním místem, je to však i kostel hřbitovní, v současnosti bohužel v havarijním stavu. Tyto dva chrámy odpradávna spojovala cesta. Té se zde říká Vysoká cesta.

Ještě před zahájením procházky městem Manětínem vás musím, milí poutníci, upozornit na probíhající rekonstrukci  náměstí. Jsme sice rádi, že zde probíhá oprava teras, avšak díky tomu jsou některé ze soch, krášlících centrum města sňaté a probíhají na nich v současnosti restaurátorské práce. Proto je na své procházce bohužel letos neuvidíte. Pro vaší lepší orientaci jsem sochy, které momentálně na náměstí chybí, v textu vyznačila přeškrtnutím. Děkujeme vám za pochopení.

Naše procházka po Manětíně začíná před zámeckou branou. Podívate-li  se od brány směrem severním k náměstí, tyčí se nad vámi terasy osázené pískovcovými sochami. My si uděláme malou odbočku doleva a naši procházku začneme hned od konce a to ve smyslu časovém. Po levé straně, hned ve výklenku zámecké zdi, je totiž umístěna nejmladší  ze všech manětínských soch. Je to sousoší sv. Karla Boromejského s andělem, jenž drží v rukou reliéfní podobiznu Karla Lažanského, posledního mužského potomka hrabat Lažanských v Manětíně. Ten bohužel, k velkému žalu svých rodičů, zemřel jako mladý voják na počátku 1. světové války v Bosně. Plastiku nechali zhotovit jeho rodiče v roce 1918 sochařem Čenkem Vosmíkem.
Hned naproti na terase před kostelem sv. Jana Křtitele stojí rozevlátá ženská postava, představující sv. Otylii a držící v pravé ruce misku se svýma vydloubnutýma očima. Dílo pochází od Václava Ondřeje Herschera.
Nyní se vydáme pod terasy napravo, abychom si prohlédli sochy z alegorické řady Ctností, umístěných na cihlové terase v úrovni zámeckých oken. Hraběnka Marie Gabriela je tam nechala v první polovině 18. stol. umístit zřejmě proto, aby byly, jako stálé vzory obecných a křesťanských ctností, stále na očích obyvatelům zámku. Autorem těchto soch je sochař Josef Herscher, otec již zmíněného Václava Ondřeje.  První z této řady je Spravedlnost, třímající v ruce meč. Další z řady stojí hned naproti na na rohu středové terasy, nebo-li, jak se v Manětíně říká, „škarpy“. Je to alegorie Síly/Statečnosti, opírající se o přeražený sloup. Dále v řadě následují hlavní křesťanské ctnosti: Víra s křížem, sousoší Láska (představující pravděpodobně hraběnku Marii Gabrielu s dětmi) a Naděje držící sokolíka. Umírněnost/Opatrnost patří již k obecným ctnostem a nalezneme ji jako další v řadě na kraji terasy, jak lije ze džbánu vodu do misky. Následuje Moudrost držící olovnici a jako poslední v řadě, již mimo cyklus ctností, stojí  Štěstěna/Fortuna na okřídleném globu. Ozdobné kamenné vázy z dílny Josefa Herschera, vyplňující prostor mezi jednotlivými sochami, byly při slavnostních příležitostech používány k rozdělávání takzvaných bengálských ohňů. Nyní se vydáme podél teras nazpět směrem k hlavnímu vstupu do zámku.

Jistě si cestou všimnete, že prostřední terasa je ve středové části oválně vykrojená. V těchto místech kdysi bývala umístěna kašna, do které se sbíhaly vody z kašen sv. Floriana a sv. Václava umístěných na horních terasách. V současnosti je však bohužel kašna zavezena a tuto skutečnost nám připomíná již jen korýtko vystupující ze zdi.

Vyjdeme-li nahoru na náměstí cestou vedoucí od zámecké brány nahoru, vítá nás na rohu socha Hypnos/Spánek a kolem ní projdeme ke kašně sv. Floriana, patrona hasičů a pomocníka v boji s ohněm. Svatý Florian je zde podle tradice umístěn u toho domu, ze kterého se v roce 1712 rozšířil pustošivý požár po celém Manětíně. Obě díla pochází opět od J. Herschera. Předěl mezi náměstím a areálem kostela tvoří zídka se třemi oblouky. Ve dvou postranních nikách naleznete dvě sochy Štěpána Borovce, předchůdce Josefa Herschera. Nalevo sedí Bolestný Kristus s trnovou korunou, napravo je umístěná socha Piety. Prostředním obloukem můžete vejít ke kostelu. V letních měsících bývá nezřídka otevřen takzvaně na mříž, takže budete-li mít štěstí, uvidíte průhledem oltářní obraz "Křest Krista v Jordáně" od Petra Brandla. Kostel je také možné navštívit chvíli před Mší Svatou, viz. rozpis na farní nástěnce. Až budete vycházet od kostela, jistě si po levé straně všimnete menší sochy Jana Křtitele, opět od Š. Borovce.

Zaujmout vás mohou i některá průčelí domů na severní straně náměstí. Je to především žlutá budova bývalé radnice s věžičkou, zprava sousedící se současnou radnicí v hráškové barvě. Další z pozoruhodných domů je hned následující zprava č. p. 92, nahoře ve štítu s postavou sv. Jana Nepomuckého. To býval zájezdní hostinec Jeronýma Tichého, hofmistra a hraběcího lékaře za éry Marie Gabriely Lažanské. Jeho profesi dokládali dva patroni lékařství, sv. Kosmas a Damián, sochy dříve umístěné po stranách štítu, žel v současnosti nezvěstné. Projdeme kolem starosvětského holičství k dalšímu pamětihodnému domu č. 95, na které se skví alianční erb hraběnky Marie Gabriely. Zde míval kanceláře vrchnostenský úřad. Sousedící dům se zelenou fasádou a zlatým křížem v průčelí býval apatykou.  

Celému náměstí dominuje sousoší Nejsvětější Trojice. Představuje žehnajícího Boha Otce po pravici s Ježíšem Kristem, nad nimiž se vznáší Duch Svatý v podobě holubice. Sousoší je dílem Štěpána Borovce, který však zemřel  před jeho dokončením v roce 1719 a tak bylo sousoší dokončeno jeho pokračovateli. V současnosti se díváte na kopii původní plastiky od sochaře Jiřího Nováka.

Stojíme-li ve středu náměstí u Nejsvětější Trojice (čelem k zámku), po naší pravé a levé ruce jsou umístěny další alegorické postavy z díly Josefa Herschera. Zprava stojí  alegorie Zimy, nalevo Léto se snopem obilí.  Poslední v této řadě, již na další východní terase, stojí Aeskulap, antický bůh lékařství. Na této terase je pak umístěna druhá kašna se sochou sv. Václava, patrona české země.

Naše cesta se bude ubírat dál po chodníku východním směrem od centra ke kostelu sv. Barbory. Po levé straně si jistě všimnete samoobsluhy řetězce Coop. V této budově snad kdysi bývala manětínská sochařská dílna. Vstupní portál nese erby Lažanských a Černínů s datací 1714. My budeme pokračovat dále až k mírné zatáčce doprava kolem honosného domu z přelomu století, který sloužil a slouží dodnes jako budova úřadů. Tady pro nás bude výhodnější přejít na levý chodník, ale dál budeme pokračovat stejným směrem až k prvním sochám Vysoké cesty. U nich se musíme podle svých možností rozhodnout, jak pokračovat dál. Takzvaná Vysoká cesta byla postavena v těch krásných dobách, kdy zde lidé chodili většinou pěšky, maximálně zde občas projel vůz či kočár tažený koňmi. Takže obdivovatel sochařské výzdoby mohl v klidu projít touto cestou, aniž by byl obtěžován dopravou. Dnes je situace bohužel poněkud jiná a procházka po této cestě, těsně vedle asfaltky, se stala záležitostí pro odvážné milovníky umění. Nicméně možná určitě je. Pokud však máte s sebou malé děti, nebo vám nevadí dívat se na sochy seshora, můžete pokračovat levým chodníkem, který se zdvíhá nad úroveň vozovky a jde souběžně s Vysokou cestou, až se s ní opět spojí u sochy sv. Benna. Těmto místům se zde říká Vyšehrad; je to cesta na úpatí prosluněné stráně s pečovatelským domem a lékařskou službou.

Všechny sochy na Vysoké cestě pochází od manětínského sochaře Josefa Herschera a jeho dílny z let 1728 - 1734. Objednavatelem jednotlivých soch byla nejen hraběcí rodina Lažanských, jejich děti a příbuzní, ale i dvořané nebo manětínští měšťané, jejichž jména se můžeme dočíst na kamenných podstavcích.

První z dvojice světců je sv. Anna se svojí dcerou P. Marií (nalevo od cesty, stojíme-li směrem ke kostelu sv. Barbory), protějšek k nim přes cestu tvoří sv. Josef s malým Ježíšem. Popojdeme dál a následuje nalevo sv. Šebestián, šípy probodený a připoutaný ke stromu, ochránce před morovou nákazou. Proti němu Sv. Fabián s holí, papež sťatý roku 250.

Další následuje nalevo sv. Rosalia a lebkou, poustevnice a ochranitelka před morem. Proti ní sv. Roch s psíkem nesoucím chléb. Opět ochránce před morem.

Další ze soch je po levé straně Mater Dolorosa - Matka Boží Bolestná, stojící proti svému synu, svázanému mučenému Kristu, kamenné soše s názvem Ecce homo.

Následuje dvojice soch, nalevo je to sv. Benno (Zbyněk), biskup s mitrou, knihou a berlou, patron rybářů, soukeníků, ochránce před morem a prosebník za déšť. Proti němu sv. Donát, ochránce před bouří a krupobitím, svírající v ruce blesky.

Cesta nás vede dál k mostu, vedoucímu přes Manětínský potok. Na jeho úpatí po obou stranách stojí na stráži andělé. Napravo Archanděl Michael ve zbroji, bojující proti ďáblu. Nalevo Anděl Strážce, ochraňující dítě, šlapajíc přitom na ďábla.

My však půjdeme až k dalšímu, sousednímu mostku přes potok, abychom si prohlédli ještě dvě sochy na naší straně. Je to nalevo u domu sv. Ludmila s křížem a přímo u mostu socha sv. Jana Nepomuckého.

Přejdete-li most, po pravé straně naleznete ještě jednoho sv. Jana Nepomuckého. Ten nepatří do řady Herschrových děl, ale byl sem dovezen  z Doupovských vrchů, aby zde  byl uchráněn před devastací ve vojenském pásmu.

Teď už ale stojíme v blízkosti poutního a hřbitovního kostela sv. Barbory. Zpodobnění této světice, patronky šťastné smrti, naleznete hned za vstupem na hřbitov. Sv. Barbora držící v ruce kalich stojí u cesty vedoucí do stejnojmenného kostela. Koncem 17. století jej nechal postavit na místě bývalého dřevěného kostelíka mladý hrabě Václav Josef Lažanský burgundským architektem J. B. Matheym. V současnosti zde, ač velmi zvolna, probíhají rekonstrukční práce. Východní průčelí kostela zdobí dvouramenné schodiště opět osázené dekorativními vázami. Postavy světců ve výklencích představují sv. Antonína Paduánského (nalevo) a sv. Františka Xaverského. Uprostřed z podesty býval přístup ke studánce se zázračnou vodou, která se nachází v prostoru za mříží.

Kostel sv. Barbory je nejvzdálenějším místem naší procházky. Nyní se budeme vracet zpět, cestou vedoucí tak trochu za humny. Navštívíme však ještě poslední z Herscherových soch, kterou je žehnající sv. Raymund s měšcem, stojící na kraji lesíka po levé straně silnice vedoucí z města. Od něj pak odbočíme z hlavní silnice prudce doprava cestou, která zprava obchází obecní koupaliště. Takže pokud je příhodné počasí, není nic příjemnějšího, než se zde osvěžit koupelí před posledním úsekem naší pouti. Ta vede dál po silnici zpět k zámeckému areálu. Po pravé straně máme fotbalové hřiště a blížíme se k opuštěné budově bývalého hotelu ze sedmdesátých let, za nímž se nachází opravený a funkční kulturní dům z téže doby. Od hotelu je již vidět brána zámeckého areálu, kterou se dostaneme do anglického parku. Velká budova po levé straně za plotem je bývalá barokní sýpka Lažanských, která byla využívána později i jako pivovar. Písková cestička kolem jezírka nás zavede až k mostku, kde dnes již podruhé přejdeme Manětínský potok, abychom se dostali do francouzské zahrady, těsně sousedící se samotným zámkem. Zde se ve dvou za sebou jdoucích kašnách nachází dvě práce z dílny Štěpána Borovce. V oválném bazénku je to takzvaný "putto" (děcko podobné andělu bez křídel) nesoucí mušli, za ním ve čtverhranném bazénku dva putti dovádí s labutí.  Zámecký balkón podpírají dva atlanti z téže dílny. Projdeme-li vlevo umístěnou kovanou bránou ven ze zahrady na nádvoří, nalezneme tam, stojícího na kašně, ještě jednoho milého putti s rybou.

Na tomto místě končí naše procházka Manětínem. Pokud jste ještě nebyli uvnitř zámku a máte dostatek sil, rozhodně si nenechte ujít prohlídku interiérů. Pokud jste unavení, můžete se předtím občerstvit v zámecké restauraci. Přejeme vám krásný den.

 

                                                                                                                

Použitá literatura a zdroje:
PhDr Irena Bukačová - Sochařská rodina Herscherů, Severní Plzeňsko III (Vlastivědná ročenka)
PhDr Irena Bukačová - Manětínská barokní plastika - sochařská rodina Borovců (sborník ze semináře 15.- 17. 5. 1996)
PhDr Irena Bukačová - Manětín, město baroka
Mgr. Martina Matušková - Manětín, průvodce městem a zámkem
www.wikipedia.org
www.prirodakarlovarska.cz
www.catholica.cz


 


Tipy na výlet

Manětín se rozkládá přímo na jižním úpatí Chlumské hory, opředené mnoha pověstmi a báchorkami. To může být pádný důvod k tomu, proč se na bývalý vulkán vyšplhat. Dalším...